Máme za sebou vrchol české extrémní sezóny v podobě Czech Adventure Race, který se letos konal v Chebu a okolí pod taktovkou organizátorů z PSK Cheb a náš tým se v silné české ani mezinárodní konkurenci neztratil. Letos jsme startovali ve složení: Pavel Paloncý, Honza Kotyk, Lada Dušková a finská posila Heikki Hihnala.

Organizace i příprava probíhala hladce, největším oříškem tak pro nás bylo vymyslet název nově vytvořeného týmu. To se nám povedlo až chvíli před startem, kdy nás něco osvítilo a pojmenovali se Chick’n'run. Jízda tak mohla začít. Ve středu 19.8. v 10 ráno jsme všichni vystartovali, prohnali se Chebem a v 30tistupňovém vedru vyrazili vstříc další kontrole - 15km in-line brusle.

Heikki je bývalý hokejista, Lada biatlonistka, brusle tak patřily k naší silnější disciplíně. Postupně jsme ukrajovali kilometry bruslení, odstupy byly stále minimální, a Slunce pražilo na asfalt. V tuto chvíli vedli Švédové a své vedení udrželi i po další kontrole, kde všechny čekala vertikální disciplína v podobě jumarování a slaňování mostu.



Horko si začalo vybírat svou daň, když se nám začala Lada téměř smažit na rozpáleném asfaltu. Vše ale vyřešila ruská zmrzlina a hlavně následná 4km dlouhá disciplína, kdy 2 členové týmu plavali a dva se vedle nich opalovali na kánoi.


Také se objevily se první křeče. I když jsme byli všichni papírově slabší plavci, posunuli jsme se o několik míst vpřed. Na této disciplíně ztratili Švédové své vedení a propadli se do hloubi pole.

Rychle se v depu naložili do kánoí a vyrazili na nejdelší část letošního AR - 40km kánoe a 75km treku s vloženým lezením a 10 km OB. Loď se letos organizátorům povedla - lehký začátek na přehradě Jesenice, poté překonávání suchého přepadováho stupně, kde všichni museli ukázat, že mají Filipa, následná jízda po Odravě připomínala jízdu džunglí a ani další část cesty až ke hradu Loket nebyla nudná.

Usadili jsme se na 5. místě a vydali se stíhat týmy před námi. A postupně se začaly dít věci. Nejprve jsme v depu potkali Tilaky, na lezení se s nimi minuli společně s týmem Xstream. Na další kontrole nás čekal orientační běh, kde se přes všechny týmy kromě ukrajinského týmu přehnali Švédové. Už tady je zřejmé, že se za námi tvoří velká díra.
Máme před sebou asi 60 km poměrně jednotvárného treku, z jednotvárné letargie nás zvedá až událost, kterou bychom nečekali - před námi se náhle objevuje nejlepší český tým AlpinePro/Nutrend/Merida.
Oba týmy, ale toto setkání nakopne a tak značně zrychlujeme tempo a za chvíli dobíháme další tým, tentokrát Tilak/OpavaNet/Merida.
Alpini nám unikají, zatímco Tilaku postupně unikáme zase my. Vida, ono to půjde. Sbíháme s vrcholu Dyleň, pod železničním mostem plaveme přes přehradu a předbíháme další tým, který už pokračuje jen ve třech - Xstream. V tuto chvíli jsme 4. za suveréně vedoucím ukrajinsko-ruským týmem OS Direct, týmem SWECO ze Švédska a českým týmem AlpinePro/Nutrend/Merida a vyrážíme na 100 biku. Etapa připomíná lunapark, kdy téměř na každé kontrole je nějaká vložená disciplína - jízda na koni, překonávání “ledovce” na vodě, průzkum hradu i Goethových skal. Ze všeho nejvíc mě ale zlobí horko, úpal a následný hlad, který vyřeší až půlnoc, benzínka a horký kafe. To už máme za sebou asi 38 hodin závodu a naspáno 2×5 minut. Některé z nás bude věta “Just five minutes of sleep.. and GO, GO!” asi provázet ještě dlouho :).
Kolem 4. ráno kotvíme v depu cestou potkáváme v protisměru Alpiny a vyrážíme na trek. Je s podivem, jak rychle se naše nohy zotavily z otlačenin a únavy z předhozího treku. Vzhledem k tomu a ke ztrátě na Alpiny se jasně rozhodujeme: Jdem po nich. Postupně je stahujeme, do depa přijíždíme jen chvíli po nich, sedáme na kolo a vyrážíme vstříc skalnímu labyrintu.

Tam se s nimi potkáváme, jenže v mapě kontroly nejsou a jejich hledání tak představuje něco mezi náhodou a houbařením. Hledáme tak již spole, ale pořád je ne a ne najít. Bohužel pořadatel situaci řeší až po našem několikahodinovém hledání a několikeré urgenci, jedna kontrola tam vůbec není, druhá je zašitá, že podle instrukcí nebyla nalezitelná.
Po třech hodinách hledání na náhodu, z toho hodinu v bouřce, už nezávodíme proti sobě, ale solidárně hledáme kontroly spolu. Závodní atmosféra i adrenalin je pryč, za námi obrovská díra a celéí další závodění by bylo neregulérní. Domlouváme se tak mezi sebou a dále pokračujeme jako osmičlenný peloton.

Na další kontrole absolvujeme 5 okruhů na in-line bruslích a každý z nich si zpestříme občerstvením. Cestou z Němec zpět do Čech ještě chytá Honzu silná žaludeční krize, kterou vyřeší až gulášová polívka. Na předposlední kontrole v lome se opět setkáváme s týmem AlpinePro. Čeká nás už jen lanový travers a společné šnorchlování těsně před cílem. Přichází tma, je pátek po deváté večer a po více než 59 hodinách oba týmy vjíždějí do cíle. Vzájemné gratulace a můžeme být spokojeni. Porazili nás jen profitýmu z Ukrajiny a Švédska a společně s týmem AlpinePro/Nutrend/Merida jsme se stali nejlepším českým týmem. Podařilo se nám zabododovat i v kategorii Akademiků, kde jsme zvítězili a Honza Kotyk se tak patrně stal nejstarším akademickým vítězem v historii tohoto sportu.

Fotky jsou tady.