Po loňských zkušenostech jsme opět vyrazili do Německa na Bayerwald Adventure Trophy a čekali co na nás Markus vymyslí. Když jsme si prohlídli itinerář tratě, střídali jsme kroucení hlavou, nadávky a smích.

Závod se bude pořád měnil, všechny etapy jsou krátké (max. na tři hodiny) až na jednu.. tu první! Startovalo se o půlnoci v Regensburgu a po 8km půlnočního OB, nás čeká přes 70 km treku, na úvod. Závodu se účastnilo jen 8 dvojic, tak to nikoho asi moc nepotkáme…

A taky, že jo. O půlnoci jsme si tedy nejprve obkreslili trať a vyběhli, celý úvodní OB jsme absolvovali s Jardou a Váňou celkem v poklidu. Než jsme ale doběhli na mapu s trekem, čekal nás 2,5 km postup na zadaný azimut.. ve městě.. přes Dunaj. Kontrolu jsme díky popisu (Sporthalleeingang:) našli nečekaně rychle a dostali se do vedení. Od té doby jsme dlouho nikoho neviděli. Počátek podél řeky rychle odsýpal, proběhli jsme krásnou nemocnicí Valhalla připomínající Pantheon a postupně se vydali do kopců, stále bez chyb. Postupně Jirku začala zlobit noha a taky začalo svítat. Za úsvitu nás doběhli Jarda s Váňou a po drobné chybě nás nechali za sebou. Zpomalujeme, kecáme a moc se nesoustředíme, pár chyb, pár růžováčků, trochu blinkání, ale nakonec nějak stabilizujeme tempo.

Předpokládaný čas vítěze po této etapě byl 9 hodin, náš odhad 13 hodin, byl to ale až limit v 15 hodin, který nás dohnal do depa. Vzpomněli jsme si na to až ve 14:43 asi 3 km od depa.. takže úprk. V depu jsme dost překvapeni, že nám kluci dávají jen 20 minut, tak radši rychle přebalujem na další etapu.

Bike, poměrně triviální záležitost po mísních kopečcích. Jirka zvládá navigovat i blinkat za jízdy, prostě multisport :) Po kole přesednem na loď a po 17 km vystoupíme a běžíme zpátky na start lodě. Tam po krátké diskuzi s Jardou, Váňou a Markusem (hlavní organizátor a rozhodčí v jedné osobě) rušíme kontrolu na Čerchově. Kluci nám pořád dávají něco přes čtvrt hodiny, v soutěži už kromě nich a nás pokračuje jen jeden zmatený MIX tým.

Poměrně šalamounsky se zachovaly některé německé týmy. První etapu kategorie Masters vzdali/nedokončili, vyspali se přes noc, rano odstartovali na kratší trať Challenge a vyhrály…

Přestože závodíme zatím jen 23 hodin, tak je to již druhá noc bez spánku a začíná se to projevovat. Postupně oba bojujeme s mikrospánky, ale časem se s tím nějak srovnáme a do depa dojíždíme po 3. hodině ráno se ztrátou jen 7 minut. Tam je noční zóna, takže spíme a ráno v 6 “vybíháme” na kratičký orienťák.

Vybíháme je dost silné slovo, spíš se různě vysouváme a vypajdáváme, všichni máme nějaký problém. Slovy Jardy s Vaňousem: “Ze dvou by šel postavit jeden funkční závodník. Ale ten druhej by to měl hodně blbý.”.

Z OB “přibíháme” před klukama, ale na bruslích jsme zase spolu. Loď je příjemnej odpočinek, do cíle etapy, kde nás čeká slanění do kánoe, dojíždíme opět společně. Rychle vyrážíme na orienťák a daří se nám se rozběhnout. Kontrolu nacházíme jednu za druhou a s jedinou menší chybou jsme tak za hodinu v cíli etapy, kluci zatím nikde. Tam nás čeká nemilé překvapení - nezakreslili jsme si jednu kontrolu, kde je lezení na strom. Není daleko, běžím tak pro ni a docela to rvu, protože jsem naštvanej, ale nevím ani na koho. Jestli na sebe, že jsem tu kontrolu nezakreslil nebo na Marcuse, že nám dal mapu bez kontroly nebo buhví na co. Nakonec na sebe, protože jsem ji prostě při kreslení vynechal.

Kluci zatím pořád nikde, tak rychle na bruslích do depa a vyrazit na MTBO. Celý MTBO docela smažíme ze strachu, že nás dojedou, jedeme i krásně čistě.. až na jednu fatální chybu. Díky kombinaci špatnýho postupu, zákresu i popisu vyrábíme zásek na 25 minut.
V depu zjišťujeme, že před MTBO jsme i přes taškařici s nezakreslením kontroly s lezením na strom měli náskok 50 minut. 50 minut, 25 minut zásek, 7 minut ze včerejška.. no, moc času nemáme.

Na poslední trek praží slunko a jdeme/běžíme tak nějak co to jde. Žádný výrazný chyby po cestě neděláme, ale čistě to zrovna taky nejdeme.. prostě v 15:40 jsme v cíli a slavíme. Nejdřív příchod a po 7 minutách i vítězsví. Zhruba po 20 minutách přichází kluci a to už slavíme všichni.

Před startem si Markus posteskl, že mu do kategorie Masters jezdí málo týmů. Letos jich přijelo osm a vzhledem k tomu, že první etapu dokončily jen tři týmy, tak mu tam příští rok z Němec asi moc týmů nepřijede. Což je trochu škoda, protože podle mě to byl hezký závod a je škoda, že na něm nezávodí více týmů. Pravda, první etapa startovní pole dost protřídila, ale kdyby závody byly jednoduchý, tak by to nebyla taková zábava:)